Velká část silnic ve Středočeském kraji je v havarijním stavu

Komunikace Středočeského kraje patří kvůli blízkosti Prahy k těm vůbec nejvytíženějším v Česku. Nachází se zde 8 626 kilometrů silnic, z toho 2 384 kilometrů jsou komunikace II. třídy a 6 242 kilometrů silnice III. třídy.

Zatímco dálnice a silnice I. třídy patří státu a stará se o ně Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), dvojky a trojky patří krajům. Ty pro jejich správu a údržbu zřídily organizace, ve Středočeském kraji je to příspěvková organizace Krajská správa a údržba silnic (KSÚS).

Dlouhodobé podfinancování údržby a opravy silnic v posledních letech vedlo k tomu, že v kombinaci s extrémně silným dopravním zatížením se výrazně zhoršila kvalita silnic ve Středočeském kraji. Čtvrtina silnic II. třídy (cca 600 km) je v havarijním stavu, který vyžaduje opravu nebo rekonstrukci. Ještě horší je situace u komunikací III. třídy, kde vykazuje havarijní stav 30 % silnic, což představuje 1 873 km.

Správa a údržba silniční sítě je řízena zákonem 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákon je prováděn vyhláškou 104/1997 Sb. Tento zákon přesně definuje, co a jak musí KSÚS na silnicích dělat.

Zatímco dříve byla organizace údržby silnic jednotná v celé ČR a tzv. „susky“ se staraly o silnice vlastními kapacitami a prováděly i jejich údržbu, nyní si v některých krajích na tuto práci najímají soukromé firmy na základě smluvního vztahu vzešlého z veřejné soutěže. „To na jedné straně sice obvykle znamená efektivnější zacházení s veřejnými financemi, na straně druhé to ale přináší i komplikace v podobě snahy o co nejnižší cenu (což jde často proti kvalitě) a napadání výsledků ze strany neúspěšných uchazečů. To komplikuje hlavně větší opravy, které se často protahují a zdražují, protože se zhorší stav komunikace,“ říká Zdeněk Mečíř, silniční inspektor KSÚS.

Údržba silnic II. a III. třídy je hrazená kompletně z rozpočtu Středočeského kraje, v roce 2019 bude stát 1,6 miliardy korun. Tato suma kompletně pokryje všechny náklady včetně zimní údržby. Problém ale nastává u oprav: 26 % silnic II. třídy, a dokonce 70 % silnic III. třídy je v havarijním stavu a celková zanedbanost dosahuje sumy 20 miliard!

Je zjevné, že takový objem peněz nemá kraj k dispozici a fyzicky jsou tyto práce v krátké době (2–3 let) neproveditelné. Na opravy, rekonstrukce a investiční výstavbu je ideálně třeba cca 2,5 miliardy korun ročně po dobu deseti let, ale tato potřeba není pokryta. Zde jsme ovšem odkázáni na rozhodnutí vlády, respektive Ministerstva dopravy.